No dobře, tak už první tři. Je to tu takovej řekli bychom motorest u „dálnice“ na sever (rozuměj normální silnice s osmdesátkou), ale hlavní spojnice Oslo – sever Norska. Máme obchůdek, restauraci, ubytování (B&B). Je tu i benzinka, ale ta je (naštěstí) samoobslužná. Je to taková starší stavba, u nás bychom řekli skoro likusák, ale čistej a funkční, jen prostě ne moderní. Vede to tu Ruben, majitel, koupil to před dvěma lety, kdy to předtím nefungovalo a je tu s ním jeho žena (a jejich tříměsíční mimčo Nikolaj). Pak jsem tu potkal Ihora, se kterým se asi budu nějak střídat, i když nevím, znovu jsem ho už neviděl. Jestli tomu dobře rozumím, Ruben je tu denně od rána do noci, jeho žena spíš dopoledne (nebo kdykoli jindy, třeba teď) a dělají úplně všechno (totéž se, začínám chápat, očekává i ode mě). První den jsem prvně převlíkal postele, pak jsme dělali v kuchyni bagety a sem tam nějaký to jídlo. Hostů moc není, ani na noc, ani na jídla, prej tak za 14 dnů do bude lepší… No, lepší… Jak pro koho! 😀 Pak mě ukázali ještě úklid pokojů – a při něm zazněla věta, jakou člověk určitě chce první den v práci slyšet (zvlášť, když vemete místo na „pomoc v kuchyni a okolo hotelu“, protože víte, že místní řeč neumíte a anglicky nic moc, tak nehledáte práce jako recepce, číšník): „Jdu si něco udělat dolů, dohlídni tady trochu na kavárnu, kdyby někdo přišel…“ „Ok, kdyžtak Tě zavolám.“ „Ne, kdyžtak je obsluž!“ 😀 

No fajn… Samozřejmě tabule s tím, co máme a hlavně celá kasa jen v norštině, že! A druhej den už si šel klidně se psem a já tu obsluhoval komplet včetně vydávání hotovek (nic složitějšího naštěstí v tu chvíli nikdo nechtěl). Takže pak vznikají takový vtipný situace, jako že se anglicky sice domluvíte, co kdo chce, ale ptáte se zákazníků, jak se to řekne norsky, abyste to mohli najít v kase a oni se omlouvají, že to neví, protože jsou Němci a umí jen německy a anglicky! 😀  Ale jinak je to fajn, různorodá práce, Ruben je normální v pohodě chlap. Dneska už jsem byl za pultem běžně. Vlastně to vypadá tak, že na těch třech místech (kasa v obchodě, recepce, pult v kavárně/restauraci) většinu času nikdo není, třeba dělám něco v kuchyni a když pípnou dveře, že někdo přišel, kouknu buď na kamery, nebo k pultu, jestli někdo něco chce a kdyžtak nechám třeba dělání baget nebo chystání nádobí do myčky a jdu ho obsloužit. Většinou je to kafe, bageta, něco z obchodu, nebo objednávka jídla. Zatím jsem chodil na desátou nebo na dvanáctou a byl tu do večera (podle potřeby), což mi vyhovuje (žádný vstávání). Dnes je málo lidí, tak už mám po práci.

Bydlení mám v jednom jednolůžkovým pokoji se sociálkou, je obrovskej, s výhledem do lesa, ne k silnici, takže to je moc fajn. Jinak je tu krásně, kousek se dá projít po okolí tady, nebo popojet autem. Do auta jsem dokonce sehnal už i plyn (po 1000 km na benzín), mám štěstí, že nejspíš jediná funkční LPG mezi Oslem a Trondheimem je kousek od nás v Dombasu.