Většinu dne pršelo, tak jsem jej strávil přesuny, ve chvilkovém okně prohlídkou majáku na ostrově Godoya (a setkáním s prvním Norem, co neuměl anglicky – v podobě dědy, který maják hlídal a zamykal a snažil se mi říct, ať si pohnu) a taky důležitým setkáním se Slovákem, který mi dal číslo na Čecha, co opodál (jen tak asi přes tři fjordy) spravuje auta.

Zajímavý jsou podmořský tunely mezi ostrovy, hlavně tím, že se bojíte, že jak vám to auto netáhne, tak zpod toho moře nikdy nevyjedete ven, když se vinou třeba ve spirále zas na povrch. Na noc jsem dojel k přístřešku na břehu moře (přeci jen moje auto je na spaní supr, ale v dešti to úplně luxus okolo něj není) a druhej den nechal auto u ferry ve Vestnes a přeplavil se do Molde. Supr věc je, že pěšky jedete trajektem většinou zadarmo. Tam mě čekala Radka, které jsem předal stan, který potřebovala dovést a vyrazili jsme na fajn výlet na vyhlídku na kopci – jako bonus z ní bylo chvilku i trošku vidět, než dolezla mlha úplně. K obědu jsem ochutnal skvělou rybu, co chytli předevčírem a pak jsem si ještě i s jejím přítelem šel chytit rybu vlastní. To úplně neklaplo, kvůli rozbouřenému moři a nedostatku času, protože jsem ještě večer potřeboval chytit toho servisáka na opačném břehu fjordu. Ale jsem moc rád, že jsem si to zkusil.

U servisáka a kamioňáka Vlasty  jsme toho moc nevymysleli, ale aspoň eliminovali některé možnosti (jako vypadlá nebo prasklá hadice, divnej šroubek) a našli lambda sondu. Nic jsme nevyřešili, ale zajímavý je, že to pak aspoň chvíli jelo líp! 🙂 Teď už jsem u Dovre na místě mé práce, ale o tom příště…