Chtěl jsem začít asi úplně jinak, ale nedá se… Děcka, já to dokázal!!! Dokázal jsem hodit svoje jistoty, na kterejch jsem tak lpěl, za hlavu, najít si práci na léto v Norsku (dokonce už před odjezdem, i když jen asi dva dny) a fakt vyrazit na cestu. Po měsících, kdy jsem tomu sám moc nevěřil, že to udělám (ještě před týdnem jsem se bál, že to odpískám, ať už kvůli rozpadajícímu se autu, nebo jinejm nejistotám) a teď jsem prostě na cestě, v mezinárodních vodách. Poslední týden ani cestou do Rostocku nebyl vůbec čas si to v tom shonu a zařizování uvědomit, tak až teď – opaluju se na nejvrchnější (asi dvanácté) palubě trajektu z německýho Rostocku do švédskýho Trelleborgu, jsem z toho na měkko a v duchu (i tímto) děkuju za inspiraci Monice a Aničce, bez jejichž příkladu bych tady neseděl (byť moje malá výprava není nic ve srovnání s jejich cestama a stěhováním).

No ale dost keců, teď něco trochu zajímavějšího – pár fotek z trajektu – teda omlouvám se těm, co trajekty znají, já jel sice na trajektech už autem i na motorce, ale tohle je neuvěřitelně obrovská kráva! 😁